dotaz s prosbou

Dobrý den,paní magistro, píšu Vám ohldně svého dlouhodobého problému ,ke kterému nevím jak se stavit,přestože vím, že pro někoho by tato situace byla vítaná a taktéž vím, že můj problém je třeba rouhání. Vím však ale,že pro každého je ten"jeho"problém ten velký a tak si dovoluji zeptat se na radu. Všechno možná souvisí s mým sebevědomím, netuším. Táhne mi čtyřicítka, mám skoro tříleté ,zdravé, radostné dítě , milujícího manžela, prima práci, dovoluji si říct,že jsem snad i atraktivní..... Mé trápení je kvůli narážkám mého okolí na mou postavu-prý jsem moc hubená......Před porodem,po porodu je však váha stále stejná, zda se mi změnily proporce je možné, u mužů jsem žádaná,narážky mají samozřejmě zjm ženy, a to typu"zase jsi příšerně zhubla", "to snad nejsou ani nohy", "ty by jsi neměla ani chodit ven".....Nevěřím tomu,že by to mohla být jen závist,jak manžel říká.....Na jednu stranu jsem sama se sebou spokojena, pro váhu nedělám vůbec nic, ted s dítětem naopak, všechno jde samo-jsem velmi ráda mámou a poznamky typu"to neni vůbec možný,že ty máš dítě" mě často dohání k slzám......... Kolikrát se přejídám,abych se tedy zařadila do většiny těch,kdo si vypráví o dietách,avšak proti své vůli..... Byli jsme na dovolené, manžel po letech na mě může oči nechat, mužské okolí také..... Poradte mi prosím, jak na "řeči"reagovat,jak to ignorovat či hodit za hlavu....je to zkrátka mé citlivé místo...moc by mi to pomohlo...děkuji!!!