Dobrý den. Mnohokrát děkuji za odpověď ...

Dobrý den. Mnohokrát děkuji za odpověď k dotazu č. 650 ze dne 13.7.2006, tehdy jsem byla těhotná a napsala jste mi, že mám napsat jak se mi daří jako matce. Narodil se nám syn, nyní je mu osm týdnů. Je hrozně moc krásnej, "manžel přes kopírák" zevnějškem a jako já vnitřkem ( vztekání, náladovost ). A právě v tom je ta potíž, ale doufám, že se to upraví :-) Prcek neustále vyžaduje nošení, nebo abychom se mu věnovali, když ho "neposlechneme", tak řve jako tur a v poslední době taky se začíná vztekat, celej se prohýbá a zrudne, že se nedá udržet. Nebo ho položím do postýlky nebo na manželskou postel, vydrží chvilku se dívat na svět kolem, pak začne ječet nanovo. Jinak dobře prospívá, je plně kojen. Za poslední dva týdny přes den téměř nespí, takže nemůžu dohnat "noční deficit spánku" s ním. To by nebylo ani tak nejhorší jako to neustálé řvaní. Nevíme, jak ho odnaučit nošení, možná jsme to zavinili sami svou starostlivostí. Můj dotaz je dlouhý tak doufám že neusnete než ho přečtete :-) Nicméně jako matka se stále necítím a pořát mám pocit, že to nijak neprožívám, za poslední týden mám malého tzv. plné zuby a občas už na něj i křičím a dnes jsem už vypěnila a zatřásla s ním, když řval a nic nepomáhalo. Samosebou řval ještě víc. Jsem neodpočatá a nevyspaná ( v noci 3x kojím a do usnutí malého třeba i hodinu nosím ), manžel se mu po práci věnuje, ale stále se cítím strašně prckem vytížená, předtím jsem byla zvyklá si "užívat" a teď nestíhám se ani najíst nebo si číst. Jsem z toho zoufalá, ráno vždycky pláču než se "dám trochu dohromady." Tak mi zkuste prosím poradit, protože mám pocit, že moje obavy, které jsem měla v těhotenství byly oprávněné, ikdyž jsem ráda, že prcka máme, přesto mám pocit, že mě "jeho přítomnost šíleně obtěžuje" a strašně jsem z toho nešťastná, že mám takové pocity, ještě jsme chtěli další 3 děti, ale teď mám pocit, že už nikdy....Renata