Dobrý den, už jsem tak zoufalá, ...

Dobrý den, už jsem tak zoufalá, že nevím, kam se obrátit. Jelikož jsem člověk, který se nedokáže svěřovat a svoje problémy s někýmk řešit, musím si tu káru vézt sama... Je mi 28 let, s manželem jsem 12 let a kromě toho, že je to můj muž, je to taky nejlepší přítel. Jelikož jsme oba až příliš zodpovědní, tak jsme miminko plánovali, až si budeme oba na 100% jisti,a to se stalo před rokem. A od té doby nám život háže klacky pod nohy: já s menšími přestávkami půl roku nemocná (do té doby jsem byla jak rybka) a zároveň se u manžela začal projevovat pozdější důsledek totálního vyhoření organismu, a to nechuť na sex.No, ale od února 2005 jsme se opravdu začali snažit v rámci možností.Já jsem dva měsíce jančila s testy a měřením bazální teploty, ale pak jsem si řekla, že je to na nic a nechala to být. Bod zlomu nastal v srpnu, kdy mi moje kamarádka oznámila, že je v jiném stavu, zrovna v den, kdy jsem se opět dozvěděla, že to nevyšlo. A od té doby mám neskutečné stavy beznaděje a zoufalství, nechci se s nikým stýkat, často brečím (já!!!), a někdy mám pocit, jako by mi něco svíralo krk a pomalu mě to dusilo. Manžel je ze mě nešťastný, strašně ho to trápí a tím, jak se moc snaží, tak jeho problémy s libidem jsou horší a horší. Je to začarovaný kruh, já o tom moc s ním nechci mluvit a tím mu připomínat, že není schopný, ale skrýt se to nedá. Strašně se do sebe uzavírám a ani s ním nekomunikuji. Prosím, poraďte, co s tím. Strašně se bojím, že když se s manželem pustíme do asistované reprodukce bude to ještě horší. Myslím, že u nás u obou je zásadní problém v psychice....