Jak z toho ven?

Dobrý den,paní magistro!Obracím se na vás se svým problémem a prosím vás o radu.Již od 18 měsíců řešíme s naším synem(3 roky)jeho nechuť kakat.Je to začarovaný kruh a už vlastně nevím,co dělat.Nikdy dobrovolně nekakal,ani jsme ho nenutili,protože jsme ho nechtěli stresovat,to nám doporučila lékařka.Nekakal třeba 14 dní,takže musel na klystýr a od té doby to bylo docela dobré.Sice si sám neřekl,ale po posazení na záchod se po chvíli vykakal.Vždycky pochválíme(hodně),někdy dostal nějakou drobnost,že je šikulka.Ale teď je zase všechno zpátky....problém je v tom,že celý poslední rok úspěšně zadržoval a neumí správně tlačit,jestli mi rozumíte,tlačí,ale stále i zadržuje.Musí sedět na toaletě dlouho,než ho vůbec přesvědčim,aby začal tlačit.Klidně i 30 min a pak teprve začne spolupracovat.Paní dr. na gasrtu trvá na každodenní stolici,takže je to hrůza.Je mi ho strašně líto,jsem s nim a ne proti němu,bojujeme spolu,říkám,že to zvládneme,povzbuzuji.Teď však přišel s novou hrou a to je můj dotaz.Je to bezva kluk,veselý,milý,krásně mluví,ale na toaletě se změní k nepoznání.Říká mi ošklivé věci,že mě nemá rád,jsem zlá,ať jdu pryč,že už mě nechce a stále dokola.Nejdřív jsem mu vysvětlovala,proč se takhle s maminkou nemluví a nic.Ignorace ho ještě více povzbuzuje,zaujmout ho jinak nejde,stále opakuje ty slova jak zlý skřítek.Nevim,jak se mám k tomu postavit.Je mi jasné,že zjistil,že na tom kakání strašně záleží a teď toho využívá.Ale co s tim?Jak se k tomu postavit.Pak je mu to líto a strašně mě pusinkuje a hladí a říká,že mě nechce zlobit s tím kakáním a já cítím intuitvně,že je jaksi zahnán do kouta a neví jak z toho ven,tak moc mi ho je líto!!Prosím paní magistro,jak z toho ven?Děkuji,za každou radu,kterou mi můžete rád.Moc děkuji i za váš čas.