Vztekání

Dobrý den, druhá dcera 3.5 roku, odmalička velmi svá. Už jako miminko byla hodně uplakaná, při usínání, při mé nepřítomnosti. Nikdo ji nemohl pochovat, pokud jsem byla v místnosti.Vždy to končilo neutišitelným pláčem.Dokonce v postýlce narážela do šprušlí, až ji tekla krev. Poprvé jsem si mohla večer vyjít až kolem 2.5 let, kdy se nechala pohlídat babičkou. Kojená byla téměř do 3 let. Stále občas projevovala svá přání vztekáním. V květnu se nám narodila dvojčata, přijala je velmi pěkně. Stará se o ně, povídá si s nimi a nedá na ně dopustit. V záři nastoupila do školky. Zpočátku klasická reakce, která se postupně zmirňovala a teď občas zafňuká při vstávání, ale ve školce je spokojená, svéhlavá, ale nevzteká se. A teď problém... Doma se její vzteklé reakce stále stupňují. Ze začátku měla "pro ni" důležitý důvod, ale poslední dobou mi připadá, že se jen chce vztekat. Příklad: jdeme se mýt, střídá se se sestrou v pořadí, má jít první, ale to ona nechce. Je nám to jedno, tak jí řekneme, že může jít druhá. Na to reaguje, že nepůjde vůbec a začne... brečí, křičí, stále opakuje stejnou věc, hází s hračky, s židličkou, škube sebou, občas se i zraní (např. rozseklý ret, modřiny od kopání....) Domlouvání vše jen zhoršuje, na zadek nepomáhá. Na první záchvaty vzteku jsem použila studenou žínku a otřela ji obličej, to ji šokovalo a dala pokoj. Pak už to neúčikovalo. Když to jde, natáčím ji a to ji vadí a také přestane, ale to nejde vždy. Pokud je čas, tak si ji "nevšímáme" a ono to po 20-30 minutách přejde, ale většinou musíme někam jít, nebo musím bránit starší sestru. Nevím jak se zachovat, abych jí neublížila.V klidu je velmi milá, ráda se mazlí, dává najevo city a je stále velmi fixovaná na mě. Prosím o radu, jak na ni. Děkuji Jana